Listopad 2010

Foto č.7//Lůca

28. listopadu 2010 v 14:40 | Týna.MAT |  Fotky
To víte.. :D První sníh, tak jsem ho musela hned využít a jak jinak než s foťákem v ruce.
Fotka focená včera. Námětem je moje mladší sestra Lucie. Je to brouček..

Tyna-MAT.blog.cz

Téma týdne//První vločka

20. listopadu 2010 v 8:11 | Týna.MAT |  Články týdne
Sedím na parapetu mého okna, dívám se na vločky, jenž se jedna po druhé pomalu snáší k zemi. Na kolenou mám položené desky, na nich připevněný papír. Kreslím, píšu, nebo jen tak čmárám různé obrazce.. Přemýšlím, sním, žiji ve svém pečlivě zapíraném světě! Na zem dopadá čím dál tím více sněhových vloček. Mění se ve sněhovou peřinu, která na dlouhé měsíce pokryje zem. Z přemýšlení mě vytrhne až neuvěřitelná zima. oklepu se a vidím jak mi jde pára od pusy. Jo, mohla bych si už konečně zatopit, jenže proč? Vždyť stejně jsem celé dny pryč a do pokojíčku se vracím jen spát či přemýšlet a kvůli tomu přece nebudu plýtvat elektřinou, plýtvat omezeným rozpočtem mých rodičů. Natáhnu se pro hrnek stojící hned vedle televize. Popadnu ho do obou rukou a dlouze se napiji. Černý čaj s medem je to nejlepší, co si můžu za chladného odpoledne dát. Usměji se nad tou myšlenkou a více se zachumlám do deky. Upadám znovu do svého snění, do mého světa,...

To jsem, ale odbočila. Tématem týdne není můj život, nýbrž sněhová vločka.



Já vločky ráda, tak maximálně za tím oknem. Jinak ne-e... Jsou studené, mokré a stejně dlouho nevydrží. Zimou jsem bývala nadšená naposledy před několika lety. Ještě jako malá holka. Toto období pro mě bylo plné vzrušující zábavy. Těšila jsem se na vánoční, jarní prázdniny, kdy u nás ještě sníh vždy je. Bylo to úžasné a hlavně Vánoce. Milovala jsem je.. Do dob rozvodu. Rozvodem rodičů jsem sice mnohé získala, ale ztratila jsem ty pravé Vánoce. Mamku miluji, Mirka také, dárce spermatu pana Hrůzu nesnáším... Od mých deseti let - od té doby, co se tedy rozhodli - jsou Vánoce všechno jen ne klidné. Vždycky se strašně hádají... Všichni.... Za posledních šest let jsem neprožila ani jedny pěkné Vánoce. A letos to nebude jiné. 
Teď v zimě vidím jen nechutné bahno všude kolem, brzké stmívání, pozdní rozednívání, zmrzlé uši, necitlivé uši a červený nos. Pak také nutnost se více oblékat. V ostatních obdobích jsem zvyklá lítat, jak doma, tak venku jen v tričku, kraťasech. Nemusím se převlékat a vlastně ani obouvat ne. jsem zvyklá chodit bosky. Jenže v zimě? V době sněhových vloček? To je přeci nemyslitelné. 

I když je pravda, že vločka jako taková je vlastně strašně pěkná. 

První vločky letošní zimy se u nás snesou, co nevidět. A na spoustě míst už dávno jsou. Možná se na ně i trochu těším. Bude to zase změna a já nerada stereotyp. Jen by to nemuselo být tak na dlouho. Jo, nemám ráda zima, chápu, že někdo má, ale.. Postě bych jí zkrátila a prodloužila bych podzim. Takový ten pěkný, kdy svítí sluníčko a jsou teploty, tak akorát na tenisky a mikinu. :) 


A co vy? Máte rádi sníh? Zimu? Sněhové vločky?...

Foto č.6//Krajina?

19. listopadu 2010 v 20:14 | Týna.MAT |  Fotky
Fotka z procházky z minulého týdne.. Se sestrou jsme vzali psa a vyrazili jsme na sjezdovku.. Je tam pěkně. Obzvláště když svítí sluníčko.. :) Mám to tam ráda.. Ovšem jen v létě, v zimě je tam spousta lyžařů a to já ne-e... Váš názor na fotku?

Tyna-MAT.blog.cz

9.11.-17.11.2010//Achjo...

17. listopadu 2010 v 11:02 | Týna.MAT |  Deník
To je ale nuda. Už aby zase byla škola.. Jo, vím že jsem divná. Zvykejte si.. Už jsem doma pátý den a leze mi to na mozek. A do školy jdu zase až v pondělí. No otrava.. Jak já nerada prázdniny.. 


Super písnička. Vždycky mi zvedne náladu.. :) 

Páteční praxe proběhla docela hladce. Ovšem fakt jen docela. Hned ráno jsme si napsali písemku. Mám ze pět od Mihulky a od Kohouta čekám zhruba dvojku. i když je pravda, že jsme smířená s trojkou. To se však ještě uvidí. Po písemce jsme ještě  zůstali ve třídě a psali si zápisek. Tématem této praxe byli.. Ehm.. Vydržte, musím se podívat.. :D Jo už vím - stroje na přípravu půdy. Taká kravina, ale vydržet se to dalo. Horší bylo, když jsme se přemístili do mechanizační haly a stroje si ukazovali. Kohout furt vyvolával Kiki, ale ta si z rána nic nepamatovala. Další na řadě jsem byla já. Od té doby co s ním jezdíme traktorem nás má nějak moc rád, ovšem dává to blbě znát. Samozřejmě jsem taky hovno věděla, ale čas od času jsem něco i vymyslela. Když nás na konec pustil, a to o hodinu dřív, byla jsem šťastná jak blecha. O hodinu kratší vyučování a navíc už jedu domů (Protiřečím si co? xP).
Cesta probíhala relativně v klidu. Výjimečně.. :D Dokonce jsem v Trutnově stihla takřka navazující autobus domů do Buků. No prostě pohodička. 

O víkendu se nic moc zajímavého nedělo. Snad jen to, že se pomalu ale jistě začínám stávat závislákem na blízech. :D I teď jedno v puse mám.. Jo jsem magor.. :P

A ještě něco jsem vám chtěla oznámit. Ozvala se mi Eva. Moje dřívější nejlepší kámoška. Znám jí od jejího narození a teď, před cca dvěma měsícema,  jsme se rozdělili. Odstěhovala se a změnila školu. docela mě tím ranila, ale zvládla jsem to. Na chvíli mě to dost vzalo, ale vyrovnala jsem se s tím. A zrovna teď mi po takové době zavolala. Chce se sejít... Zve mě k nim domů... Jenže já nevím. Pořád mám v té své pubertální hlavičce nepořádek. Asi k tomu svolím, jenže... Prostě nevím. 
Co když u ní strávím víkend a všechno bude jako dřív. Pak zas budu muset odjet a zase se měsíce neuvidíme. Nebudu si muset znovu prožít to strádání? To věčné přemýšlení nad tím co jsme spolu všechno zažili? To jaká to byla skvělá osůbka než začala vymetat hospodu za hospodou. Což vlastně doteď pořád dělá a obzvláště teď když je v Praze... :/ Nevím... Najde se někdo kdo by poradil jak se mám zachovat aniž bych ublížila jí, nebo sobě?



Foto č.5//Jakási kytka

12. listopadu 2010 v 19:58 | Týna.MAT |  Fotky
Další fotka ze včerejší procházky po Kostelci.. :) Kytka mě prostě zaujala.. ;) Líbí?
Tyna-MAT.blog.cz

8.11.2010-11.11.2010//Jedu, jedu traktorem...

11. listopadu 2010 v 19:32 | Týna.MAT |  Deník
Zdravím tě ať už jsi stálý návštěvník (o čemž pochybuji…) či zbloudilý cestovatel říší internetu.

Zdravím tě já - ten magor ležící na tý ošklivý rezatý dece v tom ošklivým intráckým pokoji. Teď před pár minutami mě přepadla poněkud flegmatická nálada… Najela jsem na Sas (Známky ze školy na netu… ) a koukám - jsou tam známky z individuálních praxí. Potěšilo mě, že mám 2,3, ovšem co už nebyla, tak dobrá zpráva bylo to, že Kikina má za pět. Samozřejmě se naštvala… A to je pak důvod se jí bát. Nadává, kope okolo sebe, se vším hází a na všechny řve,… No hrůza a nejhorší je, ž tento stav nastává každou chvíli… Chvílemi je to k nevydržení…

Ale to jsem tu rozebírat nechtěla… Účelem tohoto článku bylo Vám osvětlit posledních pár dní. Né že by vás to tedy zajímalo. S tím ani nepočítám, ale třeba…

V pondělí jsme jako vždy měli tělocvik. No hrůza… poslední dobou mi tělocvik nijak extra nevadí, ale tenhle byl strašný. Hráli jsme volejbal a mě to samozřejmě nešlo. Boleli mě ruce a vůbec mě to nebavilo. Pak jsme hráli přehazku a to už bylo o poznání lepší. Dokonce náš tým vyhrál a já jsem k tomu také přispěla. Dokonce mnohem více než mnozí další.
V druhé polovině hodiny učitelka chtěla dodělat testy fyzické zdatnosti. Nacpala jsem se mezi první. Přeci jenom mi chyběla jen step test a většina dalších ani nezačala. Připravili jsme si lavičku a za chvíli se už ozvalo: "Teď" A já jsem začala vyskakovat na lavičku. Nahoru levá, nahoru pravá, dolů levá, dolů pravá, nahoru levá,… a celou minutu. Už v půlce se mi neuvěřitelně pletli nohy. Po minutě jsem se svalila na zem a po chvíli odplazila na žíněnku. Moje tělo není zvyklé na podobné věci. Zrada však přišla ve chvíli, kdy Milan oznámil, že i přesto, že mi to počítat měl, mi to nepočítal. Takže super… Musela jsem to podstoupit znovu. Tentokrát mi to počítal někdo jiný a všechno proběhlo hladce. Tedy až na to, že jsem druhý den sotva chodila.

V úterý mě pro změnu vyvedl z míry Kohout - jo, má tam být velké písmeno. Je to náš praxovní učitel - si to nakráčel k nám do třídy s tím, že jdeme jezdit. Mě osobně napsal na druhou hodinu místo rostlinky, což mě vlastně potěšilo, protože alespoň nebudu zkoušená. Po první hodině jsem se tedy zvedla a šlo se na to. Startování proběhlo v pohodě, přeci jenom nejsem žádné béčko a nejezdím poprvé. Tahle hodina už byla pátá - jo vím, nic moc, ale znát to je.
Pak jsem si objela už známé kolečko a mohlo se jet do města. Semaforům jsem se na štěstí vyhnula a vzali jsme to přes náměstí. Tam jsem musela jezdit z pruhu do pruhu kvůli autobusům. To jsem však všechno v klidu zvládala. O něco později se mi dokonce povedlo bez problémů projet přes kruhový objezd. Komplikace se zjevila, až vy chvíli kdy se na silnici objevil kanál daný dosti hluboko a tvořící tedy docela patrnou díru v silnici. Pár metrů před tím osudným místem jsem se na to soustředila - musím ho objet, jenže ejhle. Kohout začal mlet něco o značkách, a proč nesmím tam a tam a já na kanál úplně zapomněla. Traktor poskočil a celý se zakymácel. Mně osobně to ani moc nevadilo. Jen jsem si poskočila a vesele jela dá ale on se tam slušně omlátil. O přední sklo, o sklo na levé straně, o strop. Měla jsem problémy s tím se nezasmát. Jen jsem nasadila nevinný výraz a pronesla něco v tom smyslu, že už si příště dám pozor a že to bylo nechtěně.
Však pohodička… Jízdu jsem končila na známé a poněkud neoblíbené křižovatce za Zuzkou (Taký pofiderní krám u nás v Kostelci.), myslela jsem, že mi upadne noha. Musí se tam totiž dát přednost a silnice je poněkud frekventovaná… ;)

Včera se nic moc nedělo, ale dneska byl príma den. Dostala jsem za jedna z matiky a za jedna méně z angličtiny. Na angličtinu jsem se včera učila jak debil a ona si mě vyzkouší z něčeho úplně jiného. Ale i tak jsem to zvládla… V matice jsme dnes procvičovali na kontrolku. Zadal jakýsi příklad a já ho pak měla předvést na tabuli, tak jsem tam tedy šla a spočítala jsem to. Většina spolužáků na mě koukala s otevřenou pusou. Hold středoškolskou matiku jen tak někdo nechápe. Já třeba naprosto plavu v grafech. Vysloužila jsem si malou jedničku, což je sice nic moc, ale alespoň jsem si šplhla u Kaplana, našeho třídního. Také jsem dostala dneska za pět z chemie, ale to bude tím, že jsem se částečné vykašlala na úkoly. No jo no… Se mi prostě nechtělo…

Zítra mě čeká praxe a pak hurá domů. Až přijedu, tak asi přidám nějaké další fotky… Těšte se, radujte se a množte se… :D No prostě pac a pusu Týna.MAT či ten exot ležící na té hnusné dece...

Foto č.4//Bodláky

11. listopadu 2010 v 17:01 | Týna.MAT |  Fotky
Jsme dnes s Patem byli na procházce a tak jsem samozřejmě fotila. Při prohlížení jsem narazili právě na tuto fotku a docela se mi i líbí.. Co Vám?.. Jop a klidně mi to zkritizujte.. Chybami se člověk učí..

Tyna-MAT.blog.cz

Foto č.3//Blíz

7. listopadu 2010 v 8:18 | Týna.MAT |  Fotky
Další z fotek našich pejsků. Tentokrát Jackie sama.. x) Fotka se docela povedla. Jen ten stín by tam nemusel být, ale co se dá dělat.. Slunci neporučíš a pes si jen tak klidně nesedne...
Tyna-MAT.blog.cz

6.11.2010//Tý volé

6. listopadu 2010 v 21:40 | Týna.MAT |  Deník
By jste nevěřili, jak vtipně zní slova "Tý volé" od dvouleté holčičky. Je to takový roztomilý brouček, dcerka manžela mé mladé tety. Zrovna dnes u nás totiž byli po dlouhé době na návštěvě a vzali malou Natálku sebou. Už když vstoupila do dveří, tak se chovala jak doma a přim nás vlastně viděla poprvé. Vběhla dovnitř s roztomilým zažvatláním, které mělo značit dobrý den a pak už popadla kočárek mé mladší sestry. Posadila do něj žábu a utíkala si s Luckou, moji mladší sestrou, hrát do dětského pokoje. 

Po chvíli přiběhla za námi do obýváku a já si jí konečně prohlédla - malá roztomilá holčička s krátkými, světlými, kudrnatými vlásky a úžasným, okouzlujícím kukučem. Během pár minut přišel z terasy táta. A Honza - její táta - na ní zavolal, aby nezapomněla pozdravit. Řekla ahoj a když jsme se jí zeptali, kdo přišel tak nám směle oznámila, že děda. Všechny nás to pobavilo. A zase si utíkala hrát.

Ani ne po hodině v pokojíčku našla jakýsi strojek, který při hraní jedné z her pomáhá určovat časový limit. Každému ukazovala, jak to funguje a všichni jsme ji to museli předvést. Všem se nám to kupodivu povedlo, jen s mým tátou měla problém a vysvětlovala mu to několikrát až to rozbil. Snažil se natáhnout časovací zařízení a poněkud ho přetáhl. 
Ve chvíli, kdy odjížděli, tak se jí od nás vlastně ani nechtělo. Říkala, že brzo zase přijede... 

Pak už jsem jen seděla u počítače a poslouchala písničky. Dokonce už jsem si stihla vypracovat i úkol na angličtinu, tak doufám, že z něj dostanu dobrou známku, když už jsem si s tím dala tu práci.

Pac a pusu Týna.MAT

Foto č.2//Naši broučci

6. listopadu 2010 v 13:53 | Týna.MAT |  Fotky
Další ze spousty fotek co jsem kdy nafotila. Focená je minulý týden o víkendu. Tak jako z předešlou jsem s ní docela spokojená. Mohla by být lepší - vím. A také vím, že nejsem žádný bůh ví jaký fotograf. Prostě mě to jen baví.. x)
A vaše názory?
Tyna-MAT.blog.cz