8.10.2010//Rozhovory

8. října 2010 v 21:40 | Týna.MAT |  Deník
V noci na dnešek se mi zdál takový podivný sen. Byla jsem v domě mé babičky.Byla tam mamka a Ája - Toť má starší sestra. Měl jsem vstát dost brzo, ovšem zaspala jsem a probudila se až okolo půl jedenácté. Byla jsem úplně mimo a mamka se mi pořád smála. Po chvíli jsem byla už poněkud zoufalá, protože jsem se měla dostavit na tu výstavu a já se tam neměla jak dostat. Pak jsem se najednou probudila. Byla jsem zpocená a trochu dezorientovaná. Po tmě jsem nahmatala telefon a zjistila, že mi budík bude zvonit až za dvacet minut. V tu chvíli jsem si nehorázně oddechla. Během pár minut jsem zase usnula. Ne však na dlouho. Vzbudili mě mladší sestry a to zhruba dvě minuty před budíkem. No super. Vůbec, ale vůbec jsem nebyla rozmrzelá (ironie)... 

Oblékla jsem se, nasnídala. No jako obvykle. Což však nebylo jako obvykle bylo to, že jsem málem nestihla autobus. Jen tak tak jsem ho stačila doběhnout. Sedla jsem si vedle nějakého malého caparta s bejskou. Měl úplně úžasný pohled a ty oči. Vyroste z něho fešák, řekla bych. To ale není to, co bych tu zrovna chtěla rozebírat. Zhruba v půli cesty se jakési holky rozhodli vystoupit a řidič absolutně nereagoval. Prostě si jel dál a pak o několik zastávek později chtěl vystoupit i výše zmíněný capart. A zase nic. Řidič sice zastavil, ale zadní dveře neotevřel. No prostě paráda...

Na autobusovém nádraží jsem vystoupila a vydala jsem se k Národnímu domu. Přímo před ním jsem potkala mou bývalou spolužačku a ještě jednu holčinu od nás ze základky. Obě měli stejně jako já zastupovat školy. Pokecali jsme a já se pak odebrala za Pájou. Výstava probíhala jako vždy. Rozdávali jsme letáčky a po chvíli se už poměrně nudili. Získala jsem propisku, balonek, igelitku a spoustu prospektů a letáčku. Také se mi jeden učitel od nás marně snažil vysvětlit jakýsi motor. Nepovedlo se mu to, ale Bělková se přiznala, že i pro ní je to španělská vesnice. Chvíli po druhé, když se Bělková vrátila z nákupu nás pustili domů. 

Došla jsem zpět na autobusovém nádraží a tam seděl jakýsi postarší chlap. Začala si se mnou povídat a já mu tak nějak z nudy odpovídala. Probrali jsme náboženství, upadající politiku, jízdní řády, školy, mládí a spoustu dalších témat. Byl to příjemný chlapík. V autobuse jsem pak ještě prohodili pár vět. Ale to už nestálo ani za řeč.

Odpoledne jsem strávila s psy na terase. A potom jsem se učila žehlit. O ano učila. Ještě jsem to nikdy nedělala a zrovna dnes jsem se rozhodla, že se to naučím. Výkon byl nic moc, ale žádné větší škody jsem nenapáchala. Nikdo učený přece nespadl a každej někde začínal...

Pac a pusu Týna.MAT
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WiKi | Web | 9. října 2010 v 7:36 | Reagovat

já vim...xD :-D  :-D  :-D

2 Emily-SB | E-mail | Web | 12. října 2010 v 9:40 | Reagovat

Ahojky obíhám :-* máš to tu pěkný:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama