Poprvé píši článek na téma poprvé..

12. září 2010 v 11:29 | Týna.MAT |  Články týdne
Před šesnácti lety jsem se poprvé nadechla.

Poprvé jsem začala brečet.

A poprvé zahlédla svou maminku.

Zanedlouho poté tu byli mé první krůčky a slova.

Ve čtyřech letech jsem poprvé viděla svou mladší sestřičku.

Chvíli poté jsem poprvé poznala bolest ze stráty blízkého.

Dva roky na to jsem poprvé šla do školy.

Několik let potom jsem poprvé zažila změnu školy.

Poprvé jsem se stěhovala a poprvé jsem viděla svého taťku. Né toho, co mám v rodném listu, ale toho, jenž mi je oporou, mužským vzorem a to aniž by ke mě měl pokrevní pouto.

Ve čtrnácti letech jsem poprvé zažila jaké to je někoho milovat a milovaného následně ztratit.

V patnácti jsem poprvé navštívila střední školu. 

http://emo4ever.blog.cz/
Obrázek nalezen: Zde



A mohla bych pokračovat.. Vždyť přeci - vše je jednou poprvé.
Spoustu lidí při slově poprvé napadne SEX. Musím se přiznat, že jsem na to také pomyslela. Ale jen okrajově. Poprvé se přece nevztahuje jen na to jedno..

Všechno co děláme, bylo jednou poprvé. Od čištění zubů, přes líbání, pomlouvání,...
A spousta věcí nás teprve čeká. Mě kupříkladu zanedlouho čeká řízení traktoru.. :D Docela se toho bojím, ale myslím, že to nakonec zvládnu a řidičák udělám. 
A když ne.. Tak co.. Udělám to na podruhé, na po třetí.. 

Jednou z věcí, která nás čeká na vždy a bude pro nás poprvé je smrt! Na každého z nás čeká a ať už dříve, nebo později toto poprvé zažijeme.. A potom poprvé zažijeme, jaké to je po smrti.. 

http://xd-kacule-xd.blog.cz/
Obrázek nalezen zde

A některým poprvé je lepší se vyhnout - kouření, pití alkoholu, krádežím, chození za školu,..

Nejsem svatoušek. Alkohol jsem již ochutnala, nějaká ta krádež by se také našla.. Ale to už je dlouho, byla jsem malá a spolužačky na mě měli neuvěřitelný vliv. Musím však uznat, že to pro mě bylo ponaučení a že bych to znovu už nikdy neudělala..
Pak tu je kouření - nikdy jsem cigaretu v puse neměla a hodlám to tak nechat. Přijde mi to nechutné. Z kouře se mi dělá špatně. A představa žlutých zubů, zlámaných nehtů, zničených vlasů mě i docela děsí.. 

A co vy? Jaký máte na poprvé názor? Jaká poprvé ve vašem životě byla ta šťastná, nebo naopak ta smutná? Já za sebe můžu uvést, že ta nejšťastnější pro mě byla - mé narození (I když si jej nepamatuju), chvíle kdy jsem poznala svého opravdového taťku,..

A tím nejhorší poprvé pro mě byla smrt blízkého.. :( Byla jsem sice ještě malá, ale i tak to mám doteď před očima. Mrtvolně bledý děda ležící v trávě. Všude okolo lidi ze záchranky. Plačící příbuzní, potom pohřebáci. Já jsem však tenkrát nebrečela.. Jako kdybych tam nebyla.. Jako bych jen přihlížela.. Smutek přišel až pak, a je ve mě do teď. 
Pamatuju si jak jsem seděla na lavičce. Přišel ke mně strejda a snažil se mě utěšovat a já na něj jen pohlédla a řekla jsem: "Tak už nemám ani jednoho dědu." 
Tenkrát mi byli čtyři, možná už pět,.. Ale i přesto mám na něj spousty vzpomínek.. 
Jak už brzo ráno sedával v kuchyni a luštil křížovky,.. Jak jsme s ním chodili na houby,.. Jak nám se ségrou udělal speciální stoličky,.. Jak si nás každé léto brali s babičkou na prázdniny,.. 

Pak už to nikdy nebylo jako dřív. 

No a to je asi k tomuto tématu vše, co jsem vám chtěla říci.. Pokud se Vám bude chtít, tak do komentářů napište, jaká byla vaše nejvýznamnější poprvé.. Ráda si vaše příspěvky přečtu..


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FashionGirl | E-mail | Web | 12. září 2010 v 12:58 | Reagovat

Ahoj,u mě na blogu je soutěž o nejvíc komentů.Tak se zapoj,no tak šup,šup    (sry za reklamu)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama