Srpen 2010

Hudba = součást života

29. srpna 2010 v 18:13 | Týna.MAT |  Články týdne
A to ať už toho mého, nebo toho vašeho.
Řekla bych, že bez hudby by život nebyl takovým jakým je..
Že k životu neodmyslitelně patří..
Vlastně neznám nikoho kdo by si čas od času alespoň nepustil rádio.. :)

http://emo4ever.blog.cz/
 Obrázek zkopírován ODTUD

Každý jsme jiní - zevnějškem, duší, stylem.. Každý posloucháme něco jiného.. Ať už jste fanoušci Justina Biebera, Marka Ztraceného či skupiny Green day, Rytmus,..  Ať už posloucháte Lady Gagu, Miley Cyrus, Black Eyed Peas, Katy Perry, nebo třeba Bena Cristovaa.. Vždy je to hudba..

Jsou spousty stylů, takže není zase tak těžké lidi rozškatulkovat podle toho co poslouchají.. Pop, Rock, Metal, Punk, Hip Hop,.. A mohla bych ještě notnou chvíli pokračovat.. :) I když musím se přiznat, že zrovna mě nezařadíte do žádné z těchto škatulek.. Nikam se nehodím.. 

Jako menší jsem poslouchala každých pár dní něco jiného.. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem milovala Avril, pak jsem poslouchala Chinnaski, Ewu Farnou, Miley Cyrus, No Name, Kabáty, Rybičky 48, Jaksi Taksi, Michala Davida, ale i Karla Gotta,.. Prostě spoustu různejch kapel a zpěváků/zpěvaček.. Měnilo se to co tejden a vždy jsem jí/ho/je zbožňovala... :D

Teď už jsem, ale jinde.. Mám oblíbenou skupinu - 30 Seconds to Mars, ale neposlouchám jen je.. Dnes jsem si kupříkladu pouštěla již výše zmíněné Chinnaski, No name.. Včera to byl Habera a Farná,.. Doma nám pořád dokola hraje Karel Gott.. 
Čas od času si pouštím pop, pak zase punk, ale někdy i metal, hip hop,.. 

Momentálně mám nejraději tyhle písničky od 30STM -

Dále mám ráda písničku The Only Exception od Paramore či Basket Case od Green day

Také mám strašně ráda We Are The World od tý spousty zpěváků pro Haiti..

Písnička Waka Waka má také něco do sebe.. :) 

Je toho prostě spousta.. A písnička, kterou si teďkom prozpěvuju?

Tak to je tahle:


Včera jsem na ní přišla na očku, pak jsem si jí pustila na YouTube a od tý doby jí nemůžu dostat z hlavy.. Ztracenýho zrovna v lásce nemám, ale tahle písnička má něco do sebe..
Líbí se mi text i klip..

"Špinavý zvířátko, holka k nakousnutí,.."

No.. A co vy?.. :) Jaký styl posloucháte?
Jaká písnička se Vám líbí?



Znovu do Trutnova + Obrázek Simpsonů

25. srpna 2010 v 9:02 | Týna.MAT
Zdravím milý čtenáři.. Doufám, že jste se pěkně vyspali a že si užíváte poslední dny prázdnin.. Já osobně si je docela užívám..

Dnes jedu do Trutnova pro dárky mamce k narozeninám. Slaví 40, tak jí chci dát něco speciálního. Už pro ní mám připravené DVDčko s Karlem Gottem - jejím oblíbeným zpěvákem. Pak samozřejmě nějaký přání, bonboniéru.. A něco, co se mi na první pohled ve městě zalíbí.. Jinak si tam taky chci koupit ještě nějaký tričko, pásek,.. Ještě uvidím..

 Takže dnešek co dělat mám.. Zítra jedu do kina se starší ségrou.. Teda asi.. Ještě to nevím jistě..
V pátek jedeme za babičkou pro malý ségry..
V sobotu ráno jdeme sbírat na houby, potom pojedeme na nějakou výstavu pro dalšího chovného králíka a odpoledne do Tesca pro věci do školy.. 
V neděli a v pondělí budu uklízet svůj nepořádek a také balit..
A v úterý hurá do školy.. Já se tak strašně těším.. :)

Program docela nabytý.. Ale alespoň se nebudu nudit, tak jako ráno.. Jsem z nudy vytvořila takový nějaký obrázek se Simpsonovýma. Pokud ho chcete vidět, tak si otevřete celý článek.. 


Slavila jsem další náctiny..

23. srpna 2010 v 12:54 | Týna.MAT
Ano, je mi už konečně šestnáct.. A abych to trochu upřesnila - šestnáctiny jsem oslavila 17.8. zhruba o půl třetí ráno.. :) Takže jsem zas o rok starší.. No.. Loni jsem si říkala, že až mi bude šestnáct tak už budu ta slečna od vedle a teď si to samé říkám o sedmnáctce.. :D Připadám si strašně mladá.. Chtěla bych, aby mi bylo nějakejch devatenáct, dvacet,.. No prostě abych byla dospělá.. 

A co jsem dostala?.. Otevřete si celý článek a dozvíte se to.. :)


Každý se bojí..

22. srpna 2010 v 20:31 | Týna.MAT |  Články týdne
Ano, naprosto každý - někdo stísněných prostor, někdo výšek, někdo tmy, někdo pavouků. A to je můj případ. Jsem arachnofobik a mám z těchto osminohých tvorečků hrůzu. Začalo to v době, kdy jsem byla ještě hodně malá. Kluci nám je házeli za trika a také mě s nimi strašila sestra. Začala jsem se jich štítit a připadali mi odpudivý.. To později přerostlo v strach a poté v panickou hrůzu. Jakmile nějakého vidím, tak znehybním... Pak začnu pištět a utíkám.. Nejhorší však je, že když nějakého najdu u sebe v pokoji, tak nejsem schopná pak jít a spát tam i přesto, že už ho někdo odnesl.. Každý mi říká, že bych s tím měla něco dělat.. ale jak?

Pavouci však nejsou jedinou věcí, které se bojím.. Strach mám také z toho, že zklamu.. Že zklamu - mamku, přátelé, nevlastního taťku, sestry, ale především sama sebe..
Že nebudu taková, jak se ode mne očekává. Že nebudu taková, jaká bych chtěla být.. Že nesplním předpoklady dané mými rodiči. Je to zvláštní...
Takhle mi to připadá poněkud nesmyslné, ale ve chvílích, kdy sedím v rohu pokoje, pláču a napadají mě prapodivné myšlenky, se mi to tak divné zase nezdá.. 
V tomhle ohledu jsem docela zvláštní, někdy se utápím v depresých kvůli maličkostem - jak by ostatní řekli, ale mě to v tu chvíi tak nepřipadá.. 

Klidně bych mohla demonstrovat na příkladu a ukázat mé prapodivné chování, ale..
No dobře.. Tak tedy:

Stalo se to někdy ke konci školního roku. Seděla jsem na pokoji a hrála nějakou hru na počítači, když mě navštívila má nejlepší kamarádka s prosbou o půjčení telefonu na zavolání..
Mám paušál, tak to neřeším a když je to výjmečně, tak mi to ani nevadí..
Půjčila jsem jí tedy můj mobil a ona odešla.. Když se dlouho nevracela, tak se mi to zdálo divné.. Čekala jsem, čekala a najednou byla půlhodina pryč.. Šla jsem jí hledat a ujistit se, že hovor netrval příliš dlouho..
Když jsem však telefon dostala do ruky, tak jsem zjistila, že provolala nějakých 40 minut.. V tu chvíli se mě zmocnila panika.. Začala jsem se třást a do očí se mi drali slzy..
Co jen tomu řekne mamka, takových peněz,...
Byla mezi náma dohoda, že toho nikdy moc neprovolám - přeci jenom na tom nejsme s financemi nejlépe a teď tohle.. Rozbrečela jsem se..
Holky se ptali - co mi je.. co se stalo..
A já to nikomu neřekla.. Měla jsem šílený strach.. utápěla jsem se v depresích, ze kterých mi nikdo nemohl pomoc.. Nikdo to nechápal..
Výše zmíněná kámoška příčiny vzala na tebe, ale nevěděla, že se bojím, že zklamu..
Nikdy jsem si neděla starosti s výpraskem či něčím podobným..
Mamka mě od dob rozvodu netrestá - ani výpraskem, ani jinými tresty..
Já se bála, že v jejích očích poklesnu.. Že mnou bude zklamaná.. 
Chtěla jsem utéct, chtěla jsem si ublížit, zbavit se svého života, abych mamince stále nepřipomínala svou neschopnost..

A dost už!

Jsem trochu odbočila a od mých depresí raději pryč.. Nechci to moc rozebírat..

http://soukupky.blog.cz/
Obrázek nalezen ZDE

Takže zpět k tématu strach, aneb bojíme se každý..
Abych uvedla nějaké příklady z mého okolí - 

1) Moje maminka má klaustrofobii - bojí se stísněných prostor, ale bojuje s tím..
2) Jedna z mých kamarádek se do dnes bojí tmy a nerada v noci chodí na záchod sama..
3) Moje mladší sestra má panickou hrůzu z vos, včel a zvířat jím podobným.. 

Hodně lidí se také bojí smrti - ovšem mezi ty já nepatřím.. Jsem s koncem našich životů vyrovnaná. Jednou to přeci přijít musí a nikdo z nás s tím nic neudělá.. 
A navíc nevěřím, že smrtí vše končí.. Naše vědomí přeci jen tak nezmizí.. 

A co vy? Čeho se bojíte?



Vracím se zpět..

22. srpna 2010 v 16:19 | Týna.MAT
..a myslím si, že jsem se ze závislosti dostala. Když jsem před týdnem vypínala počítač, tak jsem se bála, že nezvládnu první den. Ale dnes - po 9 dnech - jsem sem zasedala naprosto v klidu. jo, byla jsem tu i v tejdnu, ale vždy to bylo jen na chvilku a většinou kvůli mailu mamky, který kontroluji či kvůli správě počítače - jsem hlavní admin. ;) 

O víkendu to byla pohodička, zlom nastal až v noci s neděle na pondělí. Měla jsem noční můry a neuvěřitelné nutkání jít k počítači. Vydržela jsem však i přes celodenní nervozitu a projevy závislosti. poprvé jsem se sem na okamžik zavítala. Bylo to jen na pár minut kvůli AVG, které mělo nějaký problém. :) Další návštěva byla ve středu večer asi na půl hoďky, potom až v pátek na chvilku a pak až dnes. cítím, že už internet nepotřebuji a většinou se tu po kontrole mailu, blogu a HoCz docela nudím, takže stejně odcházím.. :)

Takže super ne?.. Jsem na sebe nemálo hrdá.. :) A doufám, že do toho zase nespadnu..

Zítra hodlám navštívit nedaleké město - Trutnov - spolu s mamkou a sestrou. Nedávno jsem si tam vyhlídla takovou pěknou mikinu, tak si jí chci zakoupit a doufám, že jí tam budou mít. Jinak budu naštvaná a bez tak si koupím jinou.. :D 



Mám problém?.. Ehm.. Ano..

13. srpna 2010 v 20:57 | Týna.MAT
A není zrovna malý. Jsem závislačka - ano, závislačka. A né na kouření, drogách, alkoholu, ale na počítači a hlavně na internetu. Už si toho všímám delší dobu. Doba strávená online se v průběhu několika posledních měsíců stále prodlužovala a prodlužovala až jsem tam kde jsem teď. Za den tu prosedím tak šestnáct hodin určitě. A nelíbí se mi to. Je to problém, je to závislost, je to nemoc.. Ať si každý říká co chce, ale závislost si vytvoříte opravdu na čemkoliv.. Poslední dobou, v době kdy jsem offline, jsem podrážděná, vystresovaná, nervní,.. Ale jakmile zasednu za stůl s pc tak jsem v pohodě. Více méně..
Facebook, ICQ, Hocz, Blog,.. A spousta dalších věcí.. :( Počítač nevypínám - teď už to jsou asi dva týdny, kdy byl naposled vypnut a to bylo tuším jen kvůli elektřině. A když nejsem u počítače, tak si v pokojíčku či přímo v posteli zapínám notebook. 
Vstávám kolem pátý, sedím tu do oběda, který si sem vlastně také donesu a pak odsud většinou odcházím až kolem desátý, jedenáctý večer.. :( Je to hrozný.. A já se rozhodla s tím něco udělat.
Takže - chystám se počítač vypnout a nezapínat jej co nejdéle. Zítra dopoledne to půjde snadno - mám nějakou práci mimo domov. Budu pomáhat taťkoj přestěhovat věci z jednoho tahače do druhého, ale pak? Co bude až se vrátím domů? ovládnu se, nebo ne? Já doufám, že ano, protože mě to už dost trápí. 
V tejdnu mi přijde několik nových knížek a ty mi také alespoň trochu pomohou.. 

Našla jsem si spousty článků a v popisovaných věcech a situacích se vidím. Ztrácím kamarády kvůli světu online. Vynechávám akce, nechodím ven, nesportuji.. V mém pokoji to vypadá jako po výbuchu bomby, protože to nemá kdo uklízet.. Často mě bolí hlava, záda, oči,..  Je to něco šíleného.. 
A proto se tu nehodlám co nejdéle ukázat.. 

Takže lidičkové - vypněte prohlížeč, poté i počítač a vypadněte ven za přáteli, nebo do toho spadnete, tak jako já.. A já mám to štěstí, že jsem si to uvědomila - i když pozdě - a hodlám s tím něco dělat, nebo se o to alespoň pokusím...

Čágo bélo šílenci, mějte se tu jak chcete. Já vypínám blog, mažu facebook a na hodně dlouho odtud mizím.. 

P.s.: Dalo by se říct, že je to něco jako pozastavení. Blog nesmažu, ale hodně dlouho se tu asi neukážu.. A když tak jen na okamžik..